Dvacet let od souboje o titul se Vsetínem a rekordu v návštěvnosti

Přesně 7. dubna 1997 dosáhly hokejové vítkovice na své šesté ligové stříbro. Ostravané vyhráli v play off šest utkání v řadě, ale ve finále podlehly neporazitelnému Vsetínu. Extraligová sezona 1996/1997 se zapsala do historie vítkovického klubu nejen bojem o titul, ale také dosud nejvyšší průměrnou návštěvností domácích zápasů.

Přeplněné tribuny, elektrizující atmosféra, skvělé výsledky, fenomenální Martin Prusek, holohlaví hráči, boj o titul a nakonec stříbrná přece jen radost. Extraligová sezona 1996/1997 byla z vítkovického pohledu v mnoha aspektech unikátní. Na den přesně 7. dubna je to už 20 let od vyvrcholení jednoho z nejpozoruhodnějších ročníků v novodobé historii Vítkovic.

Na vlně ostravského patriotismu

Aleš Tomášek a Roman Šimíček se radují z vítězství

Ačkoli v roce 1996 už nešlo hovořit o čistě ostravském týmu, devízou Vítkovic bylo, že se celé mužstvo semklo a doslova se vezlo na vlně ostravského patriotismu. Přispěl k tomu samozřejmě i návrat trenéra Vladimíra Vůjtka. Už sezona 1995/1996 naznačila, že koncepční práce na sestavování týmu a spojení zkušeností borců z vicemistrovského kádru 1993 s mladou nastupující generací bude slavit úspěch. Jména jako Roman Ryšánek, Aleš Tomášek, Roman Šimíček, Daniel Kysela, Jan Peterek, Vítězslav Škuta – to byly už tehdy pojmy, o kterých se vědělo, že pro modro-bílý dres dýchají a že dokážou s sebou strhnout celou kabinu. Ročník 1996/1997 byl toho důkazem.

Ruské posily

Alexander Prokopjev a Dmitrij Jerofejev

Oproti již zmíněné sezoně 1995/1996 získaly Vítkovice do svého středu dvě hvězdné posily. Manažer klubu František Černík se z květnového mistrovství světa ve Vídni vrátil s kontrakty pro ruské reprezentanty Dmitrije Jerofejeva a Alexandra Prokopjeva a právě angažování těchto ruských bohatýrů se Vítkovicím nekonečně vyplatilo. Kdo zažil, tomu snad navěky bude znít v uších hromové „šajbu, šajbu“, které se z tribun Paláce kultury a sportu snášelo na hlavy hráčů ve chvíli, kdy se k puku dostala jedna z ruských hvězd. Oba hráči byli klíčovými postavami, Jerofejev býl důrazným bekem, který ovšem uměl ráznou střelou propálit vše, co mu stálo v cestě mezi ním a gólem. Prokopjev vytvořil společně s Tomášem Chlubnou a Davidem Moravcem nejproduktivnější útočnou trojici mužstva.

Nade všemi čněl Martin Prusek

Brankář Martin Prusek si na nedostatek přízně fanoušků opravdu nemohl stěžovat. Už jako devatenáctiletý mladíček, který přišel zkusit štěstí do extraligového celku z druholigové Poruby, učaroval všem a sezona 1996/1997 byla jeho nejpovedenější z působení v české nejvyšší soutěži. Vítkovice měly kvalitu na všech postech, ale brankářský vynikal. Martin Prusek byl hrdinou nejednoho zápasu a stal se idolem všech fanoušků a fanynek Vítkovic.

Návrat k modré a bílé… a k zelené

Stranou všech velkých věcí nesmí zůstat ani fakt, že v sezoně 1996/1997 se Vítkovice poprvé od roku 1989 vrátil k modro-bílé kombinaci dresů. Šest let totiž vítkovické A-mužstvo oblékalo domácí bílé a venkovní červené dresy. V sezonách 1994/1995 a 1995/1996 dokonce kromě bílých a červených i třetí žlutou sadu trikotů! Od roku 1996 ale Vítkovice až do dnešních dnů používají jako regulérní sady bílou a modrou. Faktem ovšem je, že zajímavostí bylo, že na modré sadě figuroval netradiční zelený pruh.

Po základní části 3. místo

Vítkovicím se dařilo už od základní části, navzdory úvodní domácí remíze s Kladnem se Ostravané velice brzy vyšvihli do boje o přední příčky. První porážku v sezoně zaznamenali v šestém kole na ledě Zlína, ale celkově z dvaapadesáti zápasů prohráli jen 15. Domácí neporazitelnost drželi až do posledního kola první poloviny základní části, to se museli sklonit před vedoucím Vsetínem. Nejdelší šňůra bez porážky trvala osm zápasů. Dvakrát tým nastřádal pět výher v řadě. Jediným útlumovým obdobím byl začátek prosince, kdy ze sedmi zápasů Ostravané vytěžili jen dvě remízy. K nejpamátnějším duelům patřila domácí výhra v derby s Třincem – 6:0 – a taktéž domácí demolice Českých Budějovic – 9:0, přičemž Vítkovice ani jednou neprohráli větším, než tříbrankovým rozdílem (Vsetín 0:3 a 1:4, Slavia 1:4, Olomouc 1:4). V celkovém umístění základní části se Vítkovice umístily na skvělém třetím místě za Vsetínem a druhou Spartou.

Divácký rekord v Paláci kultury a sportu

Hlediště plné do posledního místečka, v sezoně 1996/1997 ve Vítkovicích častý jev

7 386 diváků! To nebyla návštěva na jeden exponovaný zápas, ale celý sezonní průměr Vítkovic v domácích zápasech základní části! Vítkovice s přehledem vyhrály tabulku návštěvnosti. Ostrava žila hokejem. Palác kultury a sportu při každém utkání bouřil a pro hosty bylo hodně nepříjemné přijet do Ostravy, nejen kvůli šířce kluziště, ale kvůli bouřícím tribunám, které neúnavně hnaly své borce za jakéhokoli stavu dopředu a které až do extáze přiváděl moderátor utkání Jindřich Šimek. Jestliže v základní části chodilo téměř sedm a půl tisíce diváků v průměru, pak v play off se samozřejmě o diváckém rekordu mohlo hovořit dvojnásob. Průměrná návštěva domácích zápasů Vítkovic v play off činila 9 036 doslova a do písmene bouřících fanoušků. A sluší se dodat, že tehdejší maximální kapacita Paláce kultury a sportu na hokej byla 9 400 diváků.

Suverénní čtvrtfinále

Vítězslav Škuta a Josef Zajíc v souboji ve čtvrtfinále mezi Vítkovicemi a Kladnem

Ze třetího místa po základní části vyzvaly Vítkovice ve čtvrtfinále šesté Kladno. Opět po roce se oba týmy střetly v prvním kole play off. Na jaře 1996 se radovali Kladenští, vedení legendární blue line Vejvoda – Patera – Procházka. Produktivní trojice ale na jaře 1997 už v Kladně nepůsobila, nicméně dnes jistě zájem upoutají další jména – Milan Hnilička, Tomáš Kaberle, Marek Židlický, Libor Procházka, Petr Ton, Petr Tenkrát, Jiří Burger. Jenže ani v těch nejrůžovějších snech si nemohli Vítkovičtí představovat, že jim to pro Kladnu půjde tak snadno. Výsledky 6:3, 3:0 a 8:3 hovoří za sebe. Zlomový byl druhý duel, ve kterém až do 53. minuty trval stav 0:0, pak ale zaúřadovala vítkovická druhá formace ve složení Chlubna – Prokopjev – Moravec a třemi góly vydolovala mečbol, který osmigólovou výhrou v Kladně také Ostravané využili.

Vítkovice – Sparta 3:0: Msta za finále 1993

Gól na 4:2 ve 3. utkání semifinále mezi Vítkovicemi a Spartou

Hodně bouřlivou sérii slibovalo semifinále mezi Vítkovicemi a Spartou. Vždyť od emotivního finále 1993, po kterém Ostravané cítili obrovskou křivdu, uplynuly pouze čtyři roky a na obou stranách bylo ještě dost hráčů, kteří si boj o poslední československý titul pamatovali. Sparta plná hvězd byla favoritem a celá hokejová veřejnost čekala maximálně tuhou pětizápasovou bitvu, ve které nakonec Pražané stejně vybojují účast ve finále. Opak byl pravdou. Vítkovice sfoukly Spartu ve třech zápasech jako svíčku. A to navzdory obrovské střelecké převaze Pražanů v úvodních dvou zápasech ve Sportovní hale. První výhra 6:2! Druhý zápas nabídl neskutečné drama, ale obdobně jako ve finále 1993, také tady přálo prodloužení Ostravanům. Za stavu 2:2 vybojoval pro Vítkovice mečbol v 66. minutě ranou od modré Vítězslav Škuta. Vyprodaný Palác kultury a sportu si přál ukončení série hned v prvním utkání, povedlo se. Dramatický zápas nakonec Vítkovice zvládly, vyhrály 4:2 a celou sérii 3:0 na zápasy. Odveta za finále 1993 byla dokonána.

Rituální stříhání dohola

David Moravec, Jan Matějný, masér Petr Tomis a kapitán týmu Aleš Tomášek při stříhání po postupu do finále 1997

Málokdo z jásajících fanoušků v ostravské hale tušil, co se po famózní výhře v semifinále nad Spartou děje v kabině čerstvých vítkovických finalistů. Nezveřejněná sázka vyplula napovrch. Tým se společně motivoval do boje proti nenáviděnému pražskému soupeři tajným dojednáním, že pokud se podaří přejít přes Spartu do finále extraligy, všichni hráči se nechají ostříhat dohola. Slangem tehdejší doby – „nechají se ostříhat na Pruska“. Právě Martin Prusek po celou sezonu nosil sestřih „maximálně na 3 milimetry“, což se velice rychle stalo šlágrem mezi mladými obdivovateli vítkovického brankáře – většina ostravských kluků se v té době stříhala hodně nakrátko právě podle Martina Pruska. Nyní šel dohola celý tým a parta holohlavců měla jít do posledního boje o mistrovský titul.

Holohlavci Vsetín přestříleli, ale neporazili

David Moravec v souboji s Alexejem Jaškinem před Romanem Čechmánkem

Dvojnásobný mistr Vsetín si brousil zuby na zlatý hattrick. Do cesty se mu postavila parta odhodlaných holohlavců z Vítkovic. Jenže zkušenosti a síla doslova all-stars týmu z Valašska byla nad síly Ostravanů. Bohužel. Vítkovičtí ve všech třech zápasech Vsetín přestříleli, jenže nevyhráli ani jedno utkání. Hodně důležitý byl opět druhý zápas série, ve kterém se Ostravané svému soupeři více, než vyrovnali, ale v rozhodujícím okamžiku vše na sebe strhl lídr Jiří Dopita. Série se za stavu 2:0 pro Vsetín přesunula do Ostravy. Vítkovice byly v bouřící atmosféře vyprodaného Paláce opět aktivnější, jenže vedoucí gól Galkina z první třetiny a pojistka Tomáše Sršně z poloviny utkání Valachům stačily. Zeleno-žlutí dosáhli na třetí mistrovský titul. Vítkovičtí vicemistři ale smutnit dlouho nemuseli. Odehráli fantastický ročník, za což je celá hala ocenila obrovským potleskem a sborovým pokřikem. Bylo až symbolické, jak se prolínaly chorály domácích „Vítkovice, heja heja, Vítkovice“ s oslavami hostů „slivovice, heja heja, slivovice.“ Je třeba také důrazně podotknout, že zatímco souboj se Spartou se v Ostravě nesl vyloženě v nenávistném duchu, finále se Vsetínem bylo z pohledu fanoušků opravdu korektní a oslavou vyvrcholení sezony bez nenávisti a bez negativních vlivů. Však také dalo pořadatelům hodně práce, dostat po odchodu hráčů z ledu tisícovky fanoušků, které naskákaly na ledovou plochu a bez rozdílu klubové příslušnosti navzájem slavily konec sezony.

Kapitán Aleš Tomášek přebírá z rukou Františka Černíka pohár pro vicemistra Staropramen Extraligy 1996/1997